Přestavba Fiat Ducato 1996 aka projekt Smraďoch

Vždycky jsem chtěl obytku. V roce 2011 jsem projel Francii a velký kus Španělska v Octavii combi 1999 (2 měsíce, skoro 10 000 km). Na podzim 2015 jsem si obytku půjčil na dva týdny do severního Španělska (Ducato 1991 1,9 Tdi pro šest) – bylo to super, ale bylo to málo. Od té doby jsem začal shánět a uvědomil jsem si, že do 200 000 Kč koupím starou rachotinu, která buď shnije, anebo mě sežere na drahých originálních náhradních dílech.

Nechal jsem to přes zimu uzrát. Od kamaráda jsem měl za levně starou dodávku (Pavle, díky!), kterou měl navíc – potřeboval jsem ji na jednu sezónu k práci – odvážení a přivážení věcí na eventy, odpadky, sudy, no prostě pracant za pár kaček. Na jaře jsme vyrazili ve třech na kola, přespali uvnitř a nápad se zrodil – proč bych sakra měl pořizovat další auto, když už jednu dodávku mám?!

Moje vize byla taková, že Smraďocha (motor 2,5TDi s téměř 400 000 km najeto prostě kouří & smrdí) vyčistím, vevnitř obložím a zaizoluju, dám trochu dokupy motor, brzdy a tak. No práce na víkend, max dva. No a pak si budu jezdit na bike a serfovat všude možně. Tenhle článek bude o tom, že to nebylo na dva víkendy a že to stálo (STOJÍ) za to. Takže jo, je tam happyend.

O autu už víte asi vše, je to prostě starý Ducato – největší a nejdelší se třemi sedadly vepředu. 5,5m dlouhý, 2m široký, 2,5 vysoký. Moje přestavba začala jednoduše – všechno ven (a když všechno, tak VŠECHNO), komplet vyčistit (jen to trvalo dva full víkendy ve dvou lidech) a můžeme začít. Nová kola, brzdy, všechny tlumiče, pár detailů v elektrice, stěrače, znova přilepit přední sklo, nástřik bodynou, no atd. – investice do auta do 30tis. Naštěstí mám kamaráda mechanika, který bych ochotný se mnou trávit víkendy a noci v dílně. Díky Mildo!

Jakmile bylo čisto a všechno venku, mohli jsme začít s izolací a obložením. Já si myslel práce na odpoledne. Kvůli hluku mají dodávky vnější plech a zevnitř plast nebo dřevo – do toho prostoru jsem dal klasický izolační polystyrén a chytl pěnou. Na to potom překližku (kdo chce šetřit, volí sololit, ale vypadá to hrozně). Problém je, že každý kus je originál a vše se musí řezat přímočarkou (tzv. šukalkou) – takže hodně měření, řezání a pak šroubování. Nakonec dva lidi cca 30 hodin čisté práce a je to.

Jo a samozřejmě před obložením natáhnout rozvody (já mám z nezávislé 100 Ah baterky 12v světla a pumpu na vodu – světlo vzadu, nad linkou a uprostřed, vzadu a vepředu 12v a 230v zásuvky, které fungují při nabíjení baterie z externí zásuvky). Baterka vydrží cca 14 dní bez nabytí, letošní projekt bude propojit ji s motorem, aby se nabíjela při jízdě, doposud jsme to řešili napojením jednou za dva týdny na tři hod. Díky Bobo za vymyšlení a realizaci!

Teď už je kastle ready (moje vize se během rekonstrukce LEHCE měnily), ale ono v zadním prostoru (3,5m) není moc co vymýšlet). Původní plán byl přední dvojku spolujezdce dozadu a sklápět, k tomu ale nedošlo. Z toho sešlo, jakmile jsem na vrakáči narazil na dvě OTOČNÉ sedačky (1200/kus), originály šly pryč a dopředu pěkně dvě ze Sharana (mokrý vysavač a trocha chemie z nich udělala prakticky dva nové kusy) – a teď už vím, že otočné sedačky jsou must have a zvětšují prostor k žití maximálně. Jelikož mám v TP šest míst k sezení a vzadu okna, rozhodl jsem se dozadu před postel (viz. další kapitola) nainstalovat dvě, CO NEJMENŠÍ, sklopná sedadla, která budou držet pohromadě zadní prostor. Vyhrály to zadní prostřední sedačky z Peugeotu, stačilo vyvařit konstrukci, na kterou sedne jejich sklopný systém a pevně připevnit k ocelové konstrukci auta. Litr za kus i s podstavami z boxera a materiálem na konstrukci – vše samozřejmě jednoduše vyndavací. Záclonky od mamky a na suchý zip zakrývání předního skla je samozřejmostí. Díky za to!

Celá zadní část auta je postel (po třech měsících žití ve Smradovi můžu říct, že velká postel je základ, žádný kompromisy v podobě 180 postele na délku atd.) na ocelové konstrukci, 1 metr vysoko šroubovaná do boku a na jednom místě zapřená uprostřed. Na boku sklápěcí na dveřních pantech (ze dvou 1cm silných dřevěných desek) a celá konstrukce za 5min venku. Rozměr 200×180, akorát na dvě pořádný matrace. Spaní ve dvou luxus, ve třech pohoda, ve čtyřech možné. Přístup do postele v klidu přes zadní sedačky (tzv. sběrači písku) – nad postelí místo 1m (všechny postelové aktivity tedy možné), úložný prostor 200x180x100cm, takže hromada.

Nebylo co vymýšlet, na kuchyň zbylo 180x40cm mezi postelí a řidičovou sedačkou. Police na zakázku od truhláře, na jedné straně dvou plotýnkový plynový campingaz, uprostřed přípravná plocha, vepředu 30x30cm umyvadlo s odtokem do 25l barelu a přítokem 12v pumpou z dalšího barelu (letos mám v plánu instalovat dozadu velkou 100l nádrž s venkovním napouštěním a možnost odtoku odpadu přímo ven, když stojíte na trávě nebo nad kanálem).

O policích jsem si taky myslel, že budou malina, no a za víkend jsem měl hotovo. Jedna 160cm v úrovni hlavy nad kuchyní (na vaření, hrnky, koření atd.) a dvě 180cm podélně vedle postele na všechno možný. Vše šroubované do závitů zapuštěných do konstrukce auta, za pár minut demontovatelné, systém proti vypadávání věcí ze síťoviny za pár korun z Hornbachu a z latěk.

Jednou kluci byli na Hintertuxu a pili pívo v dodávce dalšího penera, který je uvítal slovy, že se de k Helmutovi na dříví – co jsem slyšel tuhle historku, chtěl jsem mít v obytce kamna, vždyť je to přece smraďoch, tak musí kouřit i když stojí. Koukání do plamenů to je moje a není nad to si po serfovačce pořádně v chalupě zatopit. No prostě klasický chalupaření kdekoliv.

No ale to důležité – ještě než jsem kamna začal shánět, našli si cestu ke mně samy (díky Dejve!). Kámoš mi volá, že jeho děda má ve sklepě kamna, který mě budou bavit – nádherný Drukovy odhadem ze 70. let, nepoužité, s popelníkem ještě zabaleným do mastnýho papíru. No znáte to, láska na první pohled. Láhev dobré pálenky pomohla a nakonec jsem si ten krásný kousek mohl za pár tisíc odvézt. Ještě jsem nevěděl, jestli se do auta vejdou, ale prostě jsem je musel mít. A jen tak na okraj, vyváželi se za komárů do Saudské Arábie a nomádi je používali ve stanech na poušti, dá se tedy topit velbloudím trusem seshora, anebo normálně spodem dřevem. Check our #nomadskejlajf

A použil jsem je, byl to další z větších projektů, hlavně pokud šlo o izolaci a průstup komínu. Kamna jsem nainstaloval na jediné místo možné, k bočním dveřím za sedadlo spolujezdce, když se netopí, s plochým vrškem ideální místo na odložení pivka, či nápoje dle libosti. Takže: 112mm koleno z kamen do vnější kastle auta, „průstup“, druhé koleno a 1m dlouhý kus nahoru nad auto. Šroubované k podlaze do navařených matek, uchycené do ocelové vyndavatelné konstrukce. Zespod a všech stran izolované hliníkovým plechem (izolace v boku auta nahrazené nehořlavou vatou). Průstup řešen větším a menším průměrem trubky a meziprostor izolován azbestovým lanem. Rady a inspirace od strejdy, který má čerstvé zkušenosti z rekonstrukce maringotky na chatičku. Vnější část (koleno a dlouhý kus) sundavací, na šroub zavírání plechem, z venku rozhodně nevypadá jak otvor na komín.

Tři měsíce jsme topili o sto šest, kamna se osvědčili jako nejlepší vysoušeč auta a díky němu nám nic (teda skoro nic) neshnilo. No a jak jsem psal výše, je to prostě dobrý mít kamna.

No to je tak všechno, co jsem za léto stihl po nocích a ve volném čase, rekonstrukci jsem zhruba odhadl na 500hodin několika lidí, hlavně teda moje… Ale bez kámošů kolem, co pomohli bych se nezmohl na nic. Kdo mě zná tak ví, že to byl jeden z větších projektů a dost jsem se pro něj nadchnul, takže jsem u piva po 10hod v dílně dokázal být i trošku otravnej ukazováním fotek s novou poličkou… Začátkem října jsme chtěli vyrazit na 3-4 měsíce roadtrip Španělsko, Portugalsko a zase Španělsko, kde je na rok brácha a my si prostě chtěli zasurfovat. Po dokončovacím výhrotu se nám podařilo 15. října vyjet a do stodoly jsem Smraďocha ukládal někdy v půlce ledna 2017 po víc jak 10 000 km na tachometru. Po cestě se vysypalo pár drobností, ale nic bez čeho by se nedalo žít (anebo dojet).

Plán na jaro zní jasně: zateplit podlahu, udělat digestoř nad vařič (kvůli vlhkosti, nádrž na vodu, opravit pár detailů, udělat olej, zmáknout technickou a bydlet ve Smradovi co to jen půjde. A hodně topit v kamnech. A být hodně někde.

Takže Mildo, Bobo, Brácho, Ségra, Rodičové, Strejdo, Filcku, Pavle, Romčo, Ádo, Pače, Dejve (a dědo!), Mijo, Laďo a kdoví kdo ještě…

…díky za pomoc při projektu Smraďoch (NO a hlavně vlastně díky Smraďochovi, že nás taky konečně a takhle libově vyvez!) všem vám dlužím vejlet!