Plyn v obytném autě bezpečněji

Sám mám z plynu v obytných autech docela respekt (nikoli strach), ale přitom mám dost známých, co to zrovna moc neřeší. A taky už jsem slyšel o autech, která vybuchla nebo shořela vinou špatného a nebezpečného zapojení. A ještě víc o lidech, kteří v autě usnuli a už se nevzbudili.

No, tak se pojďme podívat, jak by to zhruba mělo vypadat, abyste nedopadli stejně.

POZOR: Článek je o rozvodu plynu z lahví. Všechny informace ber jen jako vodítko pro další hledání a zamyšlení. Pokud plynu rozumíš víc než já a uvidíš, že v článku něco zásadního chybí nebo přebývá, napiš mi prosím na martin@nomadem.cz, článek upravím, ať ostatním co nejlíp poslouží. Článek se věnuje plynu čistě z hlediska používání, nikoli z hlediska nejnovějších norem, a má za cíl jen zamezit nejhoršímu, protože to nejhorší si lidi v autech pořád často vozí. Podrobněji se na téma můžeme kouknout v jiném článku.  

Lahve by měly být v prostoru neprodyšně odděleném od obyvatelné části auta. To znamená buď nějaký venkovní box, který je často k vidění na přívěsech, a nebo utěsněnou skříňku.

Prostor pro lahve by měl mít odvětrání podlahou pryč z auta. To proto, že když propan-butan náhodou unikne z lahve, klesá dolů, protože je těžší než vzduch. Když máte větrací otvor v podlaze, plyn jím unikne do volného prostoru, a nic se nestane.

Pokud lahev neodvětráte, hrozí, že se plyn kvůli špatnému těsnění skříňky dostane do obytného prostoru. Nebo se nahromadí ve skříňce s lahvemi, a k tragédii pak stačí jedna jiskra.

Ve skříňce s lahvemi by pak nemělo být nic, co může hodit jiskru. Žádné elektrické vedení, žádná světla, baterie a podobné věci.

Lahve by při jízdě měly být zajištěné proti pohybu a to tak, aby zůstaly na svém místě i v případě nárazu.

Kromě lahví volně v obytném prostoru často vídám různé spotřebiče napojené na hadici přímo z lahve, což je hodně špatné řešení. Teď nemluvím o vařiči na krátké hadici z 2kg lahve, ale o kompletních hadicových rozvodech pro vaření, topení, bojlery apod., často spojené s jednou nebo dvěma 10 kg lahvemi.

Hadice používejte jen v nejnutnější délce. Hadice může zpuchřet, prodřít se, propíchnout se, prasknout. A průser je na světě.

Pro rozvod plynu a napojení ke spotřebičům se používají zásadně ocelové trubky. Dřív se používala měď, ale má své mouchy – ve spojení se ocelovými spojovacími prvky plynových rozvodů, což jsou dnes prakticky všechny, může utvořit galvanický článek, a spoj vyrezne.

Jednotlivé spotřebiče se napojují přes rychlouzavírací ventily. Jedna trubka od lahví vede k ventilům, a odtud se rozvod větví dál k jednotlivým spotřebičům.

Jediná hadice, která by se v rozvodu měla nacházet, je ta, která vede od lahve přes regulátor k ocelovým rozvodům. V maximální délce cca 50 cm. Napojení hadicí by mělo být uzavřeno ve skříňce s lahvemi. To znamená, že ze skříňky dál už vede jen ocelová trubka k ventilům, a od ventilů trubky ke spotřebičům.

V celém systému používejte spotřebiče určené pro stejný tlak, typicky to u novějších spotřebičů bude 30 mbar, ale narazíte i na spotřebiče pro tlak 50 mbar, byť už se dnes tolik nevyrábějí. Informaci o tlaku najdete na spotřebiči. Pokud musíte kombinovat spotřebiče pro různý tlak, měli byste to řešit odpovídajícími regulátory na potrubí.

Používat v karavanu různé plynové zářiče s otevřeným spalováním, které jednak spalují kyslík v interiéru a navíc do něj vypouští spaliny, je prostě pitomost a hazard se životem. A můžete si větrat jak chcete.

Kdyby vám někdo podobné spotřebiče doporučoval se slovy “je to levný, používám to a ještě jsem to nezakápnul, takže to funguje”, pošlete ho tam, kam slunce nesvítí. Neriskujte, nepodstupujte dobrovolné sycení svého krevního oběhu COčkem.

Pro karavany se používají uzavřená plynová topidla a spotřebiče které sají vzduch zvenčí a mají odvod spalin komínkem. Samozřejmě se bavíme o spotřebičích jako jsou plynová topení, bojlery, chladničky, průtokové ohřívače a podobně – ne o vařičích, kde tohle nejde a prakticky nehraje roli.

Takové spotřebiče nespalují kyslík z interiéru, ani do něj nevyfukují spaliny.

Pokud si stavíte obytňák sami, možná se rozhodnete, že nebudete řešit revizi plynu. To je na vás, povinnost ji v ČR řešit máte jen v případě, že máte karavan psaný na firmu.

Určitě si ale nechte udělat minimálně tlakovou zkoušku, která prověří těsnost rozvodů.

“Česká vyhláška 85/1978 § 7 ukládá povinnost provádět každou další Provozní revizi v intervalu 3 let a kontrolu po 1 roce. Tahle podmínka je povinná pro majitele karavanů, kteří mají vůz napsaný na firmu. Soukromý vlastníci tuhle povinnost nemají a jen se na ně vztahuje bezpečnostní doporučení o provádění pravidelných prohlídek a revizí ve stejných intervalech jako pro firmy. Situace se ale mění pokud vůz nebo přívěs provozujete v zahraničí. Tam mají povinnost revizi dělat všichni bez rozdílu a mnohdy i v kratším intervalu. Proto se také může stát, že některé kempy a trajekty z bezpečnostních důvodů budou platnou revizi vyžadovat i po vás.” – zdroj https://www.matservis.cz/servis-karavanu/revize-vychozi-provozni/

Některé plynové spotřebiče nejsou vůbec určeny k použití za jízdy. U jiných to při splnění určitých podmínek možné je. Info najdete v manuálu ke spotřebiči.

Pokud ale chcete používat plynový spotřebič za jízdy, určitě byste měli použít speciální bezpečnostní regulátor, který v případě nárazu uzavře přívod plynu z lahve do rozvodu a tím zabrání nejhoršímu.

Pokud bezpečnostní regulátor nepoužíváte, před jízdou zavírejte ventil na lahvi. Kdyby se něco stalo a třeba prasklo vedení v autě, obsah lahve zůstane tam, kde zůstat má.

Kamaráda dokonce jednou kontrolovali na rakouských hranicích – kromě toho, že mu zvážili obytňák jestli není přetížený také chtěli vidět, zda má zavřenou plynovou lahev.

Pro klidnější spaní a zvýšení jistoty, že se probudíte, se mohou hodit různé alarmy a detektory plynu. Především ty, které dokáží detekovat CO a propan-butan.

U plynu a elektřiny chyby vychází draho. Zvažte, jestli dostatečně dobře víte, co děláte. Pokud ne, nechce instalaci na odbornících, není se za co stydět, ohledně elektřiny to tak dělám taky.