Napříč Amerikou dvěma obytnými auty a karavanem

Bude to trochu delší, kdyby vás to obtěžovalo, tak párkrát otočte tim kolečkem na myši..:)

Autor článku a fotek: Krishna – mrkněte na jeho web o cestování

Někdy před rokem jsem se zmínil o tom, jak jsem bydlel v karavanu v Humboldtu:

K tomu nemám moc co říct, prostě hezkej karavan z roku asi 2004, nejvíc jsem ocenil klimošku, sprchu a že do toho neteklo, nikam jsme to netahali, takže to mělo výhodu trvale připojený elektriky/vody/odpadu (tomu se mimochodem říká hook-up, jednou mě to dostalo do trochu trapný situace :), podobnym stylem žije v Severní Americe nejedna rodina, často tak dlouho, dokud ta daná věc na místě nezrezne na sračku.

Letos to začlo bejt o něco záživnější. Dorazil jsem do Kanady s tim, že si (s kámošem) koupim auto. Sockou se auta blbě objížděj, takže jsem si půjčil nejlevnější SUV, který se dalo vyzvednout na letišti.

Stálo to tušim 1200kč na den, což je super, protože nejlevnější hotel ve Vancouveru stojí asi 2.000kč a ještě se tam musíte nějak dostat.

Hrozně se mi líbí design toho auta z venku. Jede to jak splašený, je to taková zábavná bugina, dovedu si představit, že si to jednou koupim. Co mě na tom nejvíc bavilo bylo audio, mělo to nějakej audiopack se subwooferem, když to bylo na plný koule, tak mi tak vibrovala bránice, že jsem myslel, že se pozvracim, připomělo mi to časy, kdy jsem jezdil na decibel drag.

No, spal jsem v tom všeho všady 1 noc, protože hned druhej den se mi podařilo koupit auto, který už nám mělo zůstat.

Chtěl jsem něco, co nebude uplnej šrot, už jsem starej a nebaví mě auta opravovat, jsem spokojenej, když to jezdí a nevim o tom, už jsem se aut naopravoval dost. Taky jsem chtěl auto s pořádnejma kolama, protože nás čekaly tisíce kilometrů po kanadskejch štěrkovejch šotolinách a fakt špatnym terénem.

No takže teď už s tim máme najeto přes 20tis km, dávám(e) tomu kvalitní péči a zatim šlape jak hodinky, spotřeba bez přívěsu asi 16l/100km.

Bydleli jsme v tom zezačátku, jednou když jsme zapadli 30km od nejbližší pomoci, tak jsme se v tom vyspali i tři, ale nebylo to nic moc.

Sbírali jsme s tim houby v Kanadě, to auto si fakt prošlo peklem a jako jedno z mála z celýho našeho okolí to přežilo úplně bez úhony, jenom jsme prorazili asi 3 ty terénní pneumatiky tak, že nešly opravit, kolik jsme měli opravitelnejch defektů už ani nevim. Většině ostatních aut odcházely péra/tlumiče, protože denně prostě najezdí 100+ km po fakt rozbitejch lesních cestách. Dost jsme to taky používali na tahání lodi. S tou to mělo spotřebu tak do 20l/100km.

Když houby skončily a loď už nebyla potřeba, tak jsme se rozhodli pro aspoň trochu pohodlí a koupili jsme karavan. Resp. kámoš Bill chtěl obytňák, ale já jsem si vydupal karavan, protože obytňák by znamenalo prodat krásný voňavý funkční Durango a koupit starej, hnusnej a kdovíjaknefunkční obytňák.

Skutečně campervany začínaj v Kanadě na cca 4.000 CAD, ale všechno to jsou věci, který jsou o dost starší, než já, což jde proti mojí filosofii, že se už nerad hrabu v autech. S odstupem času musim říct, že jsem za to rád.

S karavanem je spotřeba tak 20-23l/100km. Karavan je rv. 1977, má asi 6 metrů a má hodně solidní rám, díky čemuž váží cca 1,5t. Koupili jsme ho za v přepočtu 17.000,- a byla to nejlepší investice. Tady už teda Durango ale začíná trochu protestovat, když jedem dlouho velkejma kopcema (takový, který v ČR nejsou), tak začne řvát převodovka, že se přehřejvá… Pomáhá jezdit s redukcí, je to sice pomalejší, ale ten automat aspoň nedostává takovej kouř.

Co se mi na Americe líbí, je jejich tažný zařízení. Jejich klasickej hranatej hitch, kterej má každej pickup, je dělanej na 7,5t váhy přívěsu a 400kg svislýho zatížení, takže prostě můžete normálně za auto pověsit na rámu harleye a je to v pohodě :)

V ČR jsem zatim vždycky viděl maximální svislý zatížení 75kg. :-/

Co se mi ještě víc líbí je, když se tohle zkombinuje s weight distribution (nebo tomu říkají balancing nebo equalizing) hitchem.

Pro mě letos naprosto novej objev, kterej mi ukázal až člověk, kterej nám ten karavan prodával. Ochotně jsme mu za to vysolili 5.000,- kč (nový to stojí tak 8k). Prostě dvě torzní tyče, který tlačej z obou stran na rám přívěsu, jak geniální nápad! K tomu se dá přidat ještě “sway controller”, kterej funguje podobně, jako tlumič řízení na motorce. Je to naprosto úžasný a nechápu, jak v Evropě můžeme žít v takovym středověku. Malou nevýhodou je, že trvá 10 minut ten karavan připojit, velkou výhodou ale pak je, že s tim můžete ject 130 a nemusíte se bát, že vás ten karavan hodí přes střechu.

Navíc díky tomuhle hitchi si to můžete i našponovat tak, že to netlačí na zadní nápravu auta, takže netáhnete prdel po zemi i když táhnete těžkej vlek. Tim pádem na přední nápravě je větší váha, tudíž lepší dynamika na brždění/zatáčení.

Do toho mě baví i elektrická zásuvka, kterou tady karavany maj, je dimenzovaná na větší proudy a hlavně je fakt robustní, ne jak ta, co používáme v ČR.

Co mě naopak nebaví je, jak maj řešený brzdy, jsou elektrický, většina aut tady nemá brake controller, naše auto ho taky nemělo, takže jsem ho koupil, že ho tam dodělám, protože jsem věděl, že ten karavan budem mít za zadkem ještě několik dalších tisíc kilometrů.

Brake controller je v podstatě krabička, do který jde napětí z baterky a signál z brzdovýho pedálu. Vychytanější krabičky maj ještě proporcionální brždění měřený gyroskopem. Ta naše má akorát inkrementální průběh brždění v čase, kterej se dá regulovat. Měl jsem na to čas, tak jsem si s tim vyhrál, bylo to celkem easy a funguje to dobře, když to dám na max, tak se karavanu i v plný rychlosti zablokujou všechny kola, což jsem byl celkem překvapenej na to, že to jsou akorát elektromagnetem spínaný bubnový brzdy a jede to přes (jen) 30A pojistku.

Furt ale preferuju nájezdovou brzdu, kterou používáme v Evropě. Tahle elektrická se dá sice hezky vychytat, že ten brzdnej účinek najíždí postupně, ale nedá se nijak vychytat, aby se i postupně ubíral, takže když sundáte nohu z brzdy, tak to cukne i autem, protože to přestane brzdit. Je to fakt otravný, šlo by to asi vyřešit nějakym fakt hodně velkym kapacitorem připojenym paralelně k tý brzdě, ale je to prostě pruda…

Teď jsem si to teda googlil a zdá se, že existuje ještě nějaká verze s čidlem podtlaku v brzdový soustavě, to je asi way to go, ale furt to znamená, montovat si něco do auta, když pak taháte s jinym autem, tak to tam zase neni. Takže nájezdová brzda za mě prostě vede.

Když už jsem byl v karavanu, tak jsem si připadal, že si žiju celkem v luxusu, rozhodně lepší, než v autě, nebo ve stanu. To jsem ještě nevěděl, co mě čeká.

Někde jsem někdy od někoho zaslechl, že je možný si pronajmout obytňák tak, že ho prostě doručíte z jednoho místa na druhý a máte za to proplacenej benzin (např. půjčovny potřebují auta převézt mezi pobočkami).

Zrovna jsem zase nějak neměl co dělat, tak jsem si to začal googlit a skutečně. Našel jsem firmu, kde jsem si udělal rovnou dva bookingy najednou.

Jeden byl převézt jedno auto ze San Francisca do Las Vegas, a druhej byl převézt další auto z Las Vegas na Floridu. Vůbec jsem nevěděl, jestli to funguje, ani co mě čeká.

Prolítnul jsem terms&conditions, ještě trochu pohledal reference, abych neposlal 2×80 dolarů zálohu nějakýmu scammerovi, a dál jsem jen čekal, co se bude dít. Zavolali mi celkem rychle, zeptal jsem se ještě na pár otázek a hned druhej den jsem vyrážel 400km busem do San Francisca vyzvednout první auto.

Všechno probíhalo přesně tak, jako kdybych si prostě pujčoval obytňák, jen s ti rozdílem, že jsem v objednávce neměl rate 250$/den, ale 1$/den a drop-off location byla v Las Vegas o 2 dny pozdějc a limit, kterej jsem mohl najezdit byl 800mil (následně bych platil 30 centů za každou míli přes limit). Vysolil jsem pas, řidičák a kreditku, na který mi zablokovali 1000$, oběhli jsme auto, jestli neni někde odřený a ani ne za 5 minut už jsem startoval.

První auto byl, co jsem tak pochopil, custom upravenej pro tuhle půjčovnu Ford Cabover Style C25.

Nevim co jsem čekal, ale trochu mě mrzelo, že tam nejsou žádný technický fičury, nebo vychytávky, všude prostě velký cedulky a nápisy, jak se jednotlivý věci maj používat. Žádný propojený podmíněný nabíjení baterky obytný části po tom, co se nastartuje, žádnej invertor z 12V na 110V (byl tam 2,5kw agregát, kterej startoval na tlačítko), žádný displaye, ani budíky na nic. Dokonce ani řidič neměl moc informací o tom, co se s autem děje, byla tam kontrolka na teplotu motoru a tlak oleje a to je všechno. Prostě po technologický stránce za mě celkem zklamání. Jediný, co se mi celkem líbilo byla elektrická markýza, která byla hrozně tichounká.

Najeto to mělo asi 60tis km a bylo to šíleně rozvrzaný, všechen ten nábytek vevnitř se prostě hrozně pohyboval a za jízdy tam byl dost kravál. Mělo to pochopitelně automat s V10 6.8L benzinovym motorem, kterej měl na volnoběh takovej cukavej chod, asi nezapalovaly některý válce, docela to s tim autem ale hejbalo na to, že vážilo 4,5t.

Taky to mělo velkou televizi a klimošku, do toho to bylo takový načančaný a voňavý, prostě auto pro důchodce.

Dostal jsem na to gas allowance 300$ oproti účtenkám. Chvilku jsem si lámal hlavu, jak to udělat, protože jsem věděl, že mě cesta vyjde jenom na cca 200$, docela rychle mi to ale došlo. 99% americkejch benzinek funguje tak, že zastavíte u stojanu, pak si dojdete na pokladnu, kde si MUSÍTE předplatit benzin a pak ho teprve jdete natankovat. Takže dostanete účtenku dřív, než natankujete. Takže prostě dojdete na benzinku, řeknete, že chcete natankovat 100$, natankujete ale jenom 40$, protože víc se tam nevejde a v půjčovně potom ukážete tyhle tři účtenky a oni jsou s tim v pohodě a daji vám 300$.

Ze San Francisca jsem to vzal obklikou přes Death valley, to je mimochodem nejteplejší místo na planetě a je tam zakázanej vjezd, když je teplota vyšší, než 48°, v půjčovně mi řekli, že tam nemůžu ject, když bude přes 40°C. Ten den, co jsem tam byl já ale bylo jenom 37°, takže docela pohodička. Je to tam úžasný, když jsem svoje nadšení z toho místa popisoval kámošovi v Las Vegas, tak to vůbec nechápal, řikal mi “vždyť tam přece vůbec nic neni”. No a o to právě jde, jak jsem zvyklej z ČR, kde všude něco je, tak tohle bylo naprosto fascinující :))) Prostě jedete 50km po silnici, kde je najednou 5 zatáček za sebou, abyste přejeli hory a pak zase jedete 50km, kde je třeba benzinka a u ní cedule, že další benzinka je za 150km, tak jedete dál a za 50km zatočíte doprava a pak jedete 100km a jste ve Vegas :))

Trocha statistik:

• Najeto 702mil =~ 1130km (z povolených 800mil ~ 1287km)
• Spotřebované palivo cca 236 litrů
• Spotřeba: 11.5 mpg (20.5l/100km)
• Průměrná cena 3.94$/gal (24kč/litr 87okt. benzinu, západ ameriky je drahej)
• Cena paliva celkem 240$
• Booking: 25$ + 2×1$ (za 2 dny pronájmu)
• Gas allowance 300$ (to mi dali)
• Celkem tedy: 300$ příjem – 267$ náklady = vydělal jsem na tom 33$ :)

Tak jo, v tý samý půjčovně jsem ten samej den měl vyzvednout další auto, čekal jsem, že to bude něco podobnýho. Už při check-inu mě slečna upozornila, že to je Class A, řekl jsem, že OK, bez toho abych tušil o čem mluví. Později jsem se dozvěděl, že Class A, B, C jsou v US třídy RVs od největších po nejmenší. To jsme měli převézt se konkrétně jmenuje Forest River FR3 32DS.

Vzala mě teda na parkoviště a dotáhla mě k tomu největšímu, co na něm stálo, že to se mnou musí obejít.

Do papíru pečlivě zapsala každej škrábanec, ukázala mi, jak ovládat elektrický hevery, slidery, televizi a jak vypouštět hovna z odpadní nádrže. Elektrický hevery jsou cool, jsou to jen 2 tlačítka a vyváží to auto do roviny (pokud nestojí nějak uplně z kopce), televize tam jsou dohromady 4 (3 vevnitř a jedna venku – směju se).

Má to jediný dveře z boku a k nim elektrický schůdky, který se samy vysunou, když se ty dveře otevřou. Fungovalo to celou dobu, ale důvěru jsem v to moc neměl.

Je v tom opět stejnej benzinovej V10 6.8L z čehož upřímě vůbec nemám radost, váží to 10 tun, takže krom toho, že nevěřim, že to pojede, tak mě to sežere dřív, než opustim Vegas.

Slečna důkladně zkoumá čelní okno a chce ode mě to samý, pozdějc se dozvídám, že čelní okno totiž neni pojištěný a že když ho zkurvim, tak výměna bude stát 3.000USD, od tý doby jsem superparanoidní, za každym náklaďákem jedu kilometr daleko a nedávám ani nic na palubku, aby to při brždění to okno nerozmlátilo.

Stejně tak neni pojištěná střecha na který jsou dvě klimatizace, schůdky, satelit a nějaký antény. Celkově se o to pojištění začínám víc zajímat a zjišťuju, že v tomhle contractu mám akorát to nejzákladnější, což spočívá například v tom, že když někomu způsobim škodu, tak za mě pojišťovna bude hradit “up to state maximum”, což znamená, že v každym státě spojenejch států maj nějaký minimální krytí povinnýho ručení, například v coloradu to je 15.000 USD, což VÁŽNĚ neni moc. No tak snad nejsem debil a nikde to nevysypu…

OK, slečna co mi to předává je hezká, tak se jí ptám, jestli nechce ject se mnou, ona že prej ne, asi je to zase jednostranný :)

Ale dost bylo formalit, jedu do hajzlu.

Prvních pár set metrů se musim hrozně smát, jaká to je velká béžová píčovina pro důchodce. Zastavuju u prvního Wallmartu pro zásoby, ještě předtim musim prozkoumat, co to teda všechno umí, a upřímě, jsem z toho celkem zklamanej. Čekal jsem v takový věci okolo volantu nějakou kosmickou loď, jakože palubní počítač, budíky na tlaky a teploty úplně všechno, obrovskej dotykovej display na ovládání tlaku jednotlivejch pneumatik, úpravu map ŘJ, autopilota, kávovar, umělou inteligenci, prostě něco… A ono tam neni vůbec nic! Akorát počítadlo ujetejch kilometrů (je to uplně nový, má to najeto asi 10tis km), venkovní teplota a počítadlo hodin nastartovanýho agregátu? Prostě obrovský zklamání.

Jako sedačku bych očekával nějakej trůn, kde si bude moc člověk vybrat z 10ti masážních programů, výhřevu loketních opěrek nebo ventilace varlat, a taky nic! Tý sedačce šlo akorát štelovat polohu opěradla, wtf. Naštěstí pro mě byla přesně tak akorát daleko a vysoko, nešlo s ní ani otočit do obytný části, to bylo taky dost smutný.

Byla tam teda couvací kamera, která se při přepnutí blinkru přepnula na stranu (byly dvě kamerky ještě po bocích), akorát ten display byl na tak debilnim místě, že za denního světla na tom stejně nebylo nic vidět.

V obytný části nicméně byla spousta užitečnejch nápisů, jako například, že nemáš vytahovat markýzu, když fouká vítr, že nemáš strkat zvířata do mikrovlnky, že z kohoutku na horkou vodu teče horká voda a že objekty v zrcadle mohou být zrcadlově převráceny.

Repráky z rádia jsou uplně na hovno, jeden z nich se mi podařilo po cestě i odpálit a to jsem vážně neposlouchal hudbu nahlas. Dohromady jich bylo v obytný části asi 8, tak jsem vyndal jeden ze záchoda a dal ho k řidičovi. Žádnou z televizí jsem nikdy nezapnul, ale fascinovalo mě, že na sobě maj tlačítka pro HBO a Netflix.

Co jsem se hodně divil bylo, že to nemá venkovní grill, to je základní výbava všech americkejch RV. Jak s tim asi turisti dělaj BBQ party? Nemělo to dokonce ani výrobník ledu, kterej je v Americe snad ještě důležitější, než gril a do RV se běžně dává.

Agregát to mělo 5,5kW cummins, kterej byl opravdu tichnounkej, občas jsem zapomněl, že je nastartovanej, například jsem s nim takhle přejel půlku Arizony, což mě muselo stát tak 30 litrů paliva.

I ten motor byl vážně tichounkej, když s tim člověk jel do cca 2.000 otáček, tak vůbec nebylo slyšet, že tam je, krásnej kultivovanej chod, kupodivu to i celkem jelo, nikdy jsem neměl problém, že by to bylo moc pomalý, spíš byl problém se spotřebou. Po prvních 300km km v Nevadskejch horách mi vycházela spotřeba na 55l/100km, tedy nevyplatilo se nechávat tempomat zapnutej do kopce, rychlost sice udržel, ale v nádrži udělal vír. Když jsem to vyprávěl jednomu americkýmu kámošovi, tak mi na to poradil dobrej fígl, prej: “když mi dochází benzin, tak tam naleju další a je to” :)

Ten tempomat mě taky štval v tom, že držel rychlost za každou cenu i když jel z kopce, takže podřazoval místo toho, aby to nechal rozject. Co mě na tom ale asi nejvíc sralo, byly vzduchový měchy, který to mělo, za každou cenu se snažily co nejvíc zpříjemnit cestování, takže se různě nafukovaly a vyfukovaly, ale byly takový hloupý a občas fakt životu nebezpečný, tak například když člověk jel po rovině a fouknl do něj z boku vítr, tak to měchy vyhodnotily tak, že na jedný straně auta je potřeba přifouknout. No, takže přifoukly, ale v ten moment zase přestal foukat vítr a celý auto to poslalo mimo silnici, když se mi to stalo poprvý, tak jsem se v tom vážně málem zabil, pak jsem si na to zvyknul, ale stejně to nebylo příjemný. Na druhou stranu mohl jsem tam mít na stolečku položenou petku s vodou a vydržela tam 500km, musí se v tom krásně spát i za jízdy…

No dál, nemělo to soláry, vyhřejvanou podlahu ani zesilovač wifi signálu, prostě fakt celkem socka. Nový to v Americe stojí 99.000$ + tax. Jinak to bylo ale fakt hodně pohodlný svezení, když se vytáhly bočnice, tak to bylo větší, než spousta bytů v kterejch jsem bydlel, rád bych to někdy zopakoval, ale ve více lidech, ať je nějaká sranda.

Mělo to např. obrovskou dvoudveřovou ledničku s obrovskym mrazákem. Do mrazáku se podle mejch výpočtů vešlo cca 140 plechovek piva.

Stats:

• Najeto 2970mil =~ 4780km (z povolených 3000mil ~ 4828km)
• Spotřebované palivo cca 1402 litrů
• Spotřeba: 8 mpg (29.4l/100km)
• Průměrná cena paliva: 2.5$/gal ( 15 kč/litr 87okt. benzinu)
• Cena paliva celkem 908$
• Booking: 25$ + 9×1$ (za 9 dní pronájmu)
• Allowance 400$ (to mi dali)
• Nějaký bonusy nevim za co: 150$
• Celkem: 550$ příjem – 908$ palivo – (25+9 za pronájem) = prodělal jsem na tom 392$

Grand total:

• 11 dní na cestě
• 5910 km, 1638 litrů benzinu, 16 litrů kafe (60$), 1 stopařka, 18 rozdanejch cíg potulnejm mexikáncům a bezďákům
• Celkový náklady: 359$ = 8.500,-Kč (+ kafe) + 1$ za mýto na Pensacola beach

Za ty prachy prostě nejlepší road trip z jednoho pobřeží US na druhý. Kdybych s sebou měl další třeba 3 lidi, tak je to ještě uplně o něčem jinym, na druhou stranu jsem měl svůj klid, to mám rád, když řídím a tak jsem se nemusel ničim omezovat, takže jsem si v klídku mohl chcát ze dveří, strávit 4 hodiny ve výzkumnym centru NASA, žrát hamburger v posteli a prskat zubní pastu na zrcadlo

autor článku a fotek: Krishna – mrkněte na jeho web o cestování