Cestování po Evropě ve staré T4: Dva dospělí, dvě děti a dva retrívři v malé dodávce

Kdo jsme?

Jsme Hanka a Patrik, rodiče dvou malých dětí (Pátíkovi jsou dva a Klárce tři roky) a majitelé dvou retrívrů. Žijeme v rodinném domě s velkým pozemkem a máme i další zvířata (ovce, kozla, slepice a kocoura). 

K cestování dodávkou jsme přičuchli už dost dávno, momentálně ale vyrážíme stále častěji a na delší dobu. Jak se nám podařilo skloubit naše cestovatelské sny s hektickým životem a spoustou dalších povinností? Přečtěte si, jak vypadaly naše začátky a jak to máme teď. �

Čím se živíme?

Já jsem učitelka na malém gymnáziu, Patrik svářeč a potrubář v Německu. Když jsem před čtyřmi lety nastupovala na mateřskou, všichni nám prorokovali, že máme s cestováním utrum, že teď už se pět let nikam ani nepodíváme. Určitě vám podobná moudra už taky někdo předával… My se ale rozhodli, že opak bude pravdou. Já měla času habaděj, ale žádný peníze. Patrik měl peníze, ale žádný čas. 😀 Takže jsme to museli nějak vyřešit. Jako OSVČ si naštěstí v německé loděnici, kde pracuje, mohl jakž takž nadiktovat podmínky, a tak bylo pár týdnů dovolené několikrát ročně na světě.

Čím cestujeme?

Dřív jsme jezdili T5 Multivanem, který jsme po narození druhého dítěte vybavili střešním stanem. Během covidu jsme se (jako spousta dalších dodávkářů 🚐) pustili s vervou do velkého projektu jménem Sprinter. Jeho přestavba se ale ukázala být tak finančně a časově náročná, že jsme od ní nakonec upustili (pořád ho ale máme a čeká na svůj čas). Začali jsme hledat něco, s čím bychom mohli jezdit co nejdřív. Nechtěli jsme totiž promarnit celý můj volný čas na mateřské. Nakonec jsme se rozhodli jít do VW T4.

Proč zrovna T4?

Patrik je vyučený automechanik a tak nějak tíhne ke starším strojům, kterým rozumí a dokáže si je opravit sám. Jsme celkem srdcaři a razíme spíš cestu tradičnějšího cestování, a k tomu podle nás ty starý vergly prostě patří. Zeptejte se nás na vysněný auto a odpovíme VW T1.

V době koupě jsme sice měli teprve jedno dítě, ale druhé jsme plánovali, proto jsme vybrali dlouhou variantu s vysokou střechou. Naší podmínkou byla i čtyřkolka, protože na spaní volíme spíš odlehlá místa, kde je klid a nikde nikdo. Roli při výběru samozřejmě hrála také pořizovací cena, bohužel jsme auto kupovali v době velkého boomu, a tak nás vyšlo na raketu. Jsme ale rádi, že prozatím koupě nelitujeme 🙂 Auto jsme si přivezli domů v říjnu 2022 a pojmenovali ho Scooby.

Vestavba

Do předělávek, menších oprav a vestavby jsme se pustili hned, jak jsme si auto dovezli. Líbí se nám spíš expediční styl, a tak Patrik snad jako úplně první pořídil šnorchl a AT gumy (samý praktický věci, který potřebuješ ihned 😀). Následovaly užitečnější věci jako otočné sedačky, rozvod elektřiny, baterka nebo topení.

Hodně jsme řešili i využití jakéhokoliv možného úložného prostoru, protože s dvěma dětma v takhle malém autě jsme prostě potřebovali každý čtvereční centimetr. I tak musíme spoustu věcí dodnes vozit navěšených na zadních vratech. Třeba dvojkočár, odstrkovadla nebo plechový kanystr, do kterého dáváme některé hračky. Také gril jsme si nechali vyrobit na míru tak, aby mohl být připevněný zvnějšku k rezervnímu kolu. Velkým tématem byla i sprcha 🚿 a kuchyňka 🍳, obojí jsme museli vyřešit venkovní variantou, protože dovnitř to nacpat nešlo.

Hygiena na cestách

V autě máme nádrž o objemu 90 l a vodou se snažíme šetřit, jak to jde. V některých zemích (hlavně Německo) nemáme příliš dobrou zkušenost s dostupností vodních zdrojů. Hygienu proto ponejvíc řešíme koupáním v jezerech, rybnících a řekách. 

Děti tak koupeme samozřejmě jenom za příznivého počasí. Jak jsem psala, máme venkovní sprchu 🚿 s průtokovým ohřívačem 🔥, takže když je ošklivo, ale teplo, koupeme je venku a když je ošklivo a zima, natáhneme uvnitř auta plachtu, zatopíme a koupeme je v malé vaničce. To je potom cirkus. 😅

Vaření na cestách

I kuchyňka je venkovní 🍳, a protože máme zadní dveře otevírací do boku, nikoliv nahoru (aby mohly vytvořit střechu), stává se z toho v dešti dost komplikovaná situace. 

Na vrata jsme si nechali vyrobit plachtu, ta nás ale uchrání jenom, když prší drobně. Za vydatnějších lijáků vytahujeme markýzu (Fiamma F45), na boční dveře upevňujeme polici a přesouváme vařič. Schválně jsme ho kvůli tomu nechtěli mít napevno zafixovaný. Obecně si myslíme, že je to celkem fajn vychytávka, protože kolikrát je mnohem větší komplikací než déšť, vítr...

Záchod

Původně jsme jezdili úplně bez něj a bylo to fajn, jenomže jak jsme odplenkovali děti, usoudili jsme, že by se nám přeci jen hodil. Tím, že jsme s ním nepočítali od začátku přestavby, na něj nezbylo místo, a tak nám teď tak trochu “trčí” před lednicí. Jiné řešení jsme ale nenašli a nakonec je to sice estetická sebevražda, ale funkční. 😀

U vestavby bych se asi mohla zaseknout ještě na pěkně dlouho 🛠️ a jen technické popisy, rozměry, vybavení a další informace by vydaly na samostatný článek. Pojďme se ale teď spíš přesunout k tomu, co zajímá skoro každého: “Jak děti zvládají cestování.”

Cestování s dvěma malými dětmi

Jak vaše děti snášejí dlouhé cesty? je úplně nejčastější otázka, kterou dostáváme. Obě naše děti vozíme po různých výletech po Čechách i v zahraničí už od konce šestinedělí. Máme štěstí, že jsou celkem spáči, rádi jedí a nevadí jim dlouhé cesty 🚐. Obavy z dlouhého času v autě jsme nikdy neměli. Když byli malincí, tak většinu času prospali a zbytek projedli.

Teď, když jsou starší, se jim snažíme zahnat nudu různými aktivitami 🎨, jako jsou knížky, lepení samolepek, kreslení a pouštíme i pohádky na tabletu. Kvůli dlouhým přejezdům umíme Binga, Prasátko Peppu i Tlapkovou patrolu nazpaměť. Moc to ale neřešíme, protože víme, že se jedná o maximálně pár dnů na cestě a potom bude následovat x dnů až týdnů strávených kvalitním časem venku při smysluplných aktivitách.

První cesta naší T4 - do Francie

Neznám snad nikoho, kdo by po přestavbě nebyl překvapen tím, kolik to vlastně stálo a jak dlouho to trvalo. My jsme nebyli výjimkou. Koncem května 2023 jsme měli naplánovanou dovolenou s kamarády a auto jakž takž dokončili asi dva dny předem, nebyl tudíž čas na žádné testování. 

Úplně první jízda tak vedla do severní Francie. Projeli jsme Normandii a její slavné pláže, navštívili Mont St. Michel, Étretat a spoustu dalších míst. Scooby nás naštěstí nenechal ve štychu a víceméně jsme byli spokojeni i s tím, jak jsme si vestavbu vymysleli. Rozhodli jsme se proto otestovat jeho i naše limity na doposud nejdelší rodinné cestě do Norska, kam jsme se vypravili v létě 2023.

Norsko obytkou s dvěma batolaty

Vyrazili jsme trajektem z německého Rostocku do švédského Trelleborgu a odtud dál po ose do Norska. Drželi jsme se na jihu, nejsevernějším bodem bylo město Trondheim. Norská příroda nás úplně ohromila. 🏞️ Předem jsme věděli, že ta je pro nás tím hlavním, co chceme vidět, města jsme tak víceméně míjeli. Chodili jsme pravidelně na túry, děti jsme měli v krosničkách. Vyšlápli jsme si třeba na Preikestolen, k nejvyššímu volně padajícímu vodopádu Vettisfossenu nebo na vyhlídkovou plošinu Rampestreken.

S dětmi to bylo většinou na pohodu, určitě je důležité myslet hlavně na proměnlivé počasí a zabalit všecko a ještě něco navíc. Dny, kdy jsme nosili kraťasy, se vesele střídaly s těmi, kdy jsme měli zimní bundy a čepice. I v srpnu nás dokonce na jedné horské cestě zastavil sníh. Nejhorší byly upršené dny 🌧️, zabavit sotva roční dítě a dvouleťáka na šesti metrech čtverečních, fakt nebyla sranda. Naštěstí nás zachránily hlavně knížky, které naše děti milujou.

Za měsíc cesty nás neminuly ani poruchy na autě, začalo nám protékat vstřikovací čerpadlo a odešlo i servo řízení. 🙈 S obojím jsme dojeli a na Norsko vzpomínáme jako na nejkrásnější zemi, co jsme dosud viděli a taky jako na okamžik, kdy jsme si naplno uvědomili, že cestování a čas strávený spolu, jsou našimi největšími životními prioritami. 🙂 

Vánoce ve Španělsku

Strávit Vánoce a Nový rok někde v zahraničí, byl náš dlouholetý sen. Loni se nám poprvé splnil a my se Scoobym vyrazili na měsíc do Špáňa. Během tří dnů jsme najeli 2700 km, spálili 330 l nafty a zaplatili bezmála 200 euro na dálničních poplatcích, abychom dojeli na nejjižnější místo naší cesty - do Tarify. Odtud jsme během čtyř týdnů projeli celé východní pobřeží a užili si Vánoce s klasickou tradiční večeří i předáváním dárků na pláži. 🏖️🎁 Děti nadšené, my taky. Tohle byl jeden z těch lepších nápadů a trochu nás mrzí, že ho letos nezopakujeme.

Cestování se psy

Máme dvě retríverské holky - mámu Casey (9 let) a její dceru Hailey (4 roky). Před narozením dětí vždycky jezdily na dovči s námi. Potom už to ale bylo fakt náročné, takže jsme jim dopřávaly wellness u Patrikovy mamky pokaždé, když jsme byli pryč. Ta starší začala ale odloučení snášet hůř a hůř, stresovala, a tak nás psychickým nátlakem prostě donutila, začít je brát opět s sebou 😄 A tak je naše banda nyní kompletní…

Dva dospělí, dvě děti, dva retrívři a třiadvacet let stará T4. V této sestavě jsme si užili víceméně celé léto na severu Německa, kde Patrik pracuje. V září 2024 jsme procestovali část Balkánu. Na rok 2025 jsme si pro sebe připravili velkou výzvu, několikaměsíční cestu, jejíž obrysy už se nám rodí v hlavě. Cestování autem je ale tak nevyzpytatelná záležitost, že dokud za sebou nezamkneme barák, sami neuvěříme, že to klapne. 😅 

Rádi vám zodpovíme jakékoliv doplňující otázky v komentářích, tak se ptejte. A pokud nás chcete podpořit, budeme moc rádi, když mrknete na Instagramu na náš profil Scooby_the_syncro a třeba nám dáte odběr.

Cestám (s dětmi a se psy v malých dodávkách) zdar! 🙌