Renault Kangoo s obytnou vestavbou a levné žití na čtyřech kolech

Úvodem mého povídání bych chtěl zmínit, že nejsem žádný dobrodruh ani pisálek, který je zaměřený na tohle spektrum lidí. Jsem člověk, který žil sněním a filmem Útěk do divočiny. Díky tomuhle silnému příběhu jsem začal přemýšlet jestli mne život, který vedu, baví.

Nikdy jsem nebyl ten, kdo by se svěřoval někomu ze svýma pocitama. Naopak jsem vše držel v sobě. Časem přišel zvrat, kdy se mi naskytla možnost pracovat v lese. Tohle období bylo pro mě velice složité, hlavně kvůli tomu, že jsem se setkal se špatným člověkem, ale i díky týhle špatný zkušenosti jsem se dostal na Šumavu. A zde začíná můj příběh.

První rok na Šumavě jsem k dopravě z větší části využíval své nohy. Denně jsem do práce i v práci nachodil nespočet kilometrů. Celou tu dobu jsem si říkal, jak začít žít trochu dobrodružněji a zároveň to skloubit s prací, protože chození a vlaků už jsem měl tak akorát dost.

Začal jsem se poohlížet po autě. Rozpočet jsem si stanovil na 40 000 Kč . Hledal jsem přímo Renault Kangoo, protože jsem na několika portálech viděl úpravu právě tohohle auta pro potřeby žití a bydlení. Hodně mne to zaujalo, a zanedlouho jsem si vlastního “Klokana” pořídil. Stál mne 33 000 Kč.

Začal jsem přemýšlet, jak z něj udělat domov. Nejjednodušší nám připadalo vyrobit interiér z OSB desek, které jsme zvolili pro jejich dostupnost. Realizace nám zabrala zhruba dva týdny a výsledek můžete vidět na fotkách.

Spíš než na realizaci bych se ale chtěl zaměřit na to, jaké to je vůbec žít v takovém autě. Pokud chcete v autě žít ve dvou, potřebujete k sobě samozřejmě někoho, kdo je na stejné vlně jako vy. Ve dvou se necítíš sám a máš si s kým povídat, čas běží rychleji. Jenže je to taky často o nervy.

Šumava je převážně samý les. Široko daleko nic. Možnosti vyžití pro mladé jako jsem já, jsou nulové. Ano můžeš si zajet do nejbližších měst. Jenže od mého pracoviště bylo nejbližší 37 km. A stejně jsem přijel hlavně za prací a výdělkem.

V autě jsme byli od května do září. Malý auto, dva lidi. Nebudu to moc rozvádět, jen řeknu, že jsem si ověřil, že dlouhodobě žít v autě jde. A se skupinou stejně smyšlejících lidí by to bylo daleko příjemnější.

Jedna z podstatných věcí co je potřeba řešit je hygiena. Jakmile k tomu začalo být počasí, řešil jsem ji externí sprchou. Když je hnusně, buď se nemyješ, nebo si uděláš přátele ve vesnici a když se naskytne možnost, dáš si sprchu u nich doma.

Když se počasí udobřilo, používali jsme potok a řeku Vltavu. Mohu jen doporučit. Když už to fakt hořelo a necítili jsme se komfortně, museli jsme navštívit kemp vzdáleny asi 35 km. Pitnou vodu jsme nekupovali, vždy jsem si natočil do 30l kanystru u informačních středisek. Pral jsem si podle potřeby v kempu, kde jedno praní stálo 70 Kč.

Za celou dobu co jsem byl v autě jsem naštěstí nebyl nemocný, až na jeden menší úpal.

Oba jsme zastánci rostlinné stravy. Skladování zeleniny nebylo problém. Ve velké skříni se docela dobře držel chlad, pokud auto nestálo na přímém slunci.

Ze začátku jsem si vařil na malém outdoorovém vařiči,který jsem časem vyměnil za 2 kg PB . Na stravě jsme nešetřili. V tomhle směru si fakt dopřávám. S počasím a teplem přišly i lesní možnosti sběr hub , borůvek, jahod, ostružin, malin, bylinek. Tohle mě strašně naplňovalo mít neomezené možnosti, které ti les a vůbec příroda dává.

Naši stravu z větší části tvořila zelenina, ale i luštěniny, rýže, a různé varianty bezmasého jídla. Ale taky bohužel docela hodně pečiva za což mohlo počasí – v dešti se v našem autě dost dobře vařit nedá. Postupně jsem to řešil zakoupením celty, kterou jsem při vaření provizorně přivázal za konstrukci auta a kmeny stromů, takže když přišel příval deště, tak jsem měl vyhráno.

S Klokanem jsem najezdil přes 11 000 km. Byl jsem se podívat na pár festivalů, zajel se kouknout do Tater… vždy jsem byl rád,že ho mám. Neměl jsem potřebu hledat běžné ubytování. Kdekoli jsem zaparkoval, tam jsem bydlel.

Ani jednou jsem se spaním v autě neměl problém, a to ani ve městech. Spal jsem v Českých Budějovicích, Prachaticích, Ostravě, Praze, Brně, Plzni, Českém Krumlově, v Popradu, Bratislavě a tak dále.  Jen malý výčet toho kde jsem se z Klokanem objevil, nic nebylo překážkou. Možnosti tohoto auto jsou nekonečné.

Miluju když se můžu svěřit s tím, že je tak jednoduché žít levně a krásně. Jediné negativum vidím, že prostor na dlouhodobější bydlení je nevyhovující. Pokud někdo hledá stroj na výlety a chce ušetřit, tak doporučuji Klokana.

Závěrem mého povídání bych chtěl dodat trochu sebevědomí těm,kteří tápou,bojí se změny. Pokud máte nějakou vidinu něčeho, co chcete zrealizovat a bojíte se toho prvního kroku,tak se koukněte třeba na můj příběh. Taky jsem byl ten,co se bál, ale pokud od toho strachu neopustíte nikdy neokusíte ten pocit vítězství, že se Vám to podařilo. Všechno chce čas. Nečekejte že budete mít každý den úsměv na tváři. Negativní situace Vás posilní, budete z nich čerpat do budoucna a ty kladné vždy přijdou. Věř, že první krok je ten nejtěžší, to rozhoupání. Nebuď jen ten co zůstane u snění. Ukaž světu,že na to máš. Pak už nikdy o sobě nebudeš pochybovat. Změň sebe, změň okolí, motivuj a hlavně žij :).

… jak říkám PENÍZE BUDOU,MY NEBUDEM !