Po vlastní ose – bydlení na cestách

Autorka textu a fotek: Jolana Sedláčková, Po vlastní ose (FB)

Pohodlí na cestách jsme zprvu moc neřešili. Nejdůležitější pro nás byla samotná možnost být na cestě. Na střechu jsme pro jistotu připevnili pomocí dvou kovových příček druhou rezervu. Jinak jediná “úprava” na našem autě spočívala ve sklopení zadních sedaček a vytvoření jakéhosi prostoru v zadní části auta, kam jsme přehledně naskládali stan, karimatky, spacáky a ostatní věci rozdělené do dvou cestovních tašek a praktických boxů. Tento prostor mohl sloužit i ke spaní, ale v tom případě jsme museli všechny věci přenosit na přední sedačky, nebo přemístit ven a přikrýt kusem igelitu. Většinou jsme ale spali ve stanu nebo jen ve spacáku na karimatkách venku vedle auta.

Cestování Passatem má jednu obrovskou výhodu. Toto naftové auto má spotřebu přibližně 6 litrů/100 km. V případě, že rádi překonáváte na cestách velké vzdálenosti, znamená to poměrně velkou úsporu finančních prostředků.

Během cestování po Turecku, Gruzii a Střední Asii jsme však čím dál častěji naráželi na potíže s malou světlou výškou našeho Passata. Když jsme se snažili najít místo na kempování, často jsme se nedostali dál než pár metrů od silnice. Spaní přímo u silnice je nejen nepříjemné, ale není také dvakrát moc bezpečné. Ve Střední Asii jsme pak dokonce dvakrát prorazili olejovou vanu.

Když jsme tedy začali plánovat naši sedmiměsíční cestu po Asii, bylo již rozhodnuto, že Passata vyměníme za “něco vyššího”. Při výběru auta jsme se zaměřili na to, aby na něj v Asii byly snadno dostupné díly a nechalo se tam lehce opravit. Nakonec zvítězila Toyota Land Cruiser 95.

Věděli jsme, že toto auto bude na 7 měsíců naším domovem na kolečkách a začali jsme přemýšlet nad vestavbou na spaní. Luďa jako řidič kamionu bývá hodně mimo domov a věnovat tu trochu času, kdy se vidíme, na vymýšlení a vyrábění čehosi, s čím ani jeden z nás nemá žádné zkušenosti, jsme zkrátka nepovažovali za dobrý nápad. Díky naší facebookové stránce jsme naštěstí objevili Davida Ráčka, šikovného mechanika a skvělého kluka, který si shodou okolností také hýčkal jednu Toyotu. Výrobu několika vestaveb na spaní už měl za sebou a hned po prvním rozhovoru nám bylo jasné, že jsme našli člověka, kterého potřebujeme.

Kromě vestavby na spaní nakonec Toyota v dílně DRMotorsport 4×4 dostala také střešní zahrádku, hliníkový box, markýzu a LED rampu. A tady už se můžete podívat, jak práce na Toyotě probíhaly.

Pod rukama Davida Ráčka tak vznikla na místě původního kufru a zadních sedaček vestavba na spaní. Jako úložný prostor zde slouží dvě prostorné vysouvací zásuvky s přístupem ze zadní části vozu a dvě podlouhlé odklápěcí přihrádky po bocích auta. Další věci je možné též umístit do prostoru pod vestavbou v prostřední části auta s přístupem zadními dveřmi.

Na míru vyrobenou pozinkovanou střešní zahrádku David připevnil přímo na místo původních hagusů. Součástí zahrádky je i odnímatelný uzamykatelný box z hliníkového plechu.

Po špatných předchozích zkušenostech s levnou obyčejnou autochladničkou s vrtulkou (druhý den cesty nám přestala jít, a tak jsme z ní udělali odpadkový koš), jsme zvolili autochladničku kompresorovou. Své místo má za sedadlem řidiče. Vestavba je kolem ledničky vykrojená a v podstatě kopíruje její tvar.

Před samotnou cestou do Asie jsme si ještě na vestavbu od čalouníka nechali ušít matraci na míru.

Onu naši velkou sedmiměsíční cestu máme za sebou. Je tedy na místě zhodnocení, jak se naše investice do bydlení v Toyotě osvědčila. Z 216 nocí strávených na cestě jsme v Toyotě spali 204 nocí. Vestavbu jsme tedy využívali skoro na 100 % a za pohodlí a ušetřený čas při stavění stanu či přenášení věcí na přední sedačky jsme moc rádi.

Na střešní zahrádce jsme vozili 3 plechové dvacetilitrové kanystry na rezervní naftu (někdy plné, někdy prázdné), 2 kanystry s vodou (20 a 10 litrů), vyprošťovací vafle, občas nějaké další drobnosti nebo třeba dřevo. Hliníkový box jsme využívali jako úložný prostor na kempovací židličky, stoleček a méně často používané věci (zimní boty, krosny atd.).

Dobře se osvědčila i markýza, jak při dešti na Sibiři nebo v horách ve Střední Asii, tak jako slunečník v horkém Íránu.

Naše Toyota nás prakticky každý den cesty unášela dál a dál vstříc novým zážitkům, zajímavým setkáním a nepoznaným krajinám. Překonala s námi vzdálenost přes 63.000 kilometrů. Za nic na světě bychom ji nevyměnili a věříme, že tato cesta nebyla naše poslední.

Více o nás, naší Toyotě a hlavně našich cestách se dozvíte na facebookové stránce “Po vlastní ose” (www.facebook.com/povlastniose).