Na jeden nádech do 20 metrů aneb potápění v Chorvatsku
31.08.15Martin Kolčaba1842x přečteno
Deset dní plných “poprvé”. Poprvé jsme zadrželi dech na víc než čtyři minuty. Poprvé jsme na otevřeném moři zúročili v bazénu nabyté zkušenosti. Poprvé jsme se na jeden nádech dostali do dvacetimetrové hloubky. Jaké to bylo?
Sdílet
V lednu 2015 jsme absolvovali bazénový freedivingový kurz v Liberci. Od té doby jsme naplavali spoustu píseckých bazénů. Většinu pod vodou. Ve vodě i na suchu jsme prožili pár hodin v zádrži dechu. Tak jsme si řekli, že přišel čas zkusit to na otevřené vodě. Přihlásili jsme se na freediving skills session v Chorvatsku.
Freediving = nádechové potápění, bez dýchacího přístroje. Jeden nádech, a hurá pod vodu. Na minutu. Na dvě. Na pět. Limitem jste jen vy, vaše tělo a schopnosti.
Čárys (Martin Cheníček, instruktor) celé naší skupině napsal, že můžem přijet o den dva dřív. 20.6.2015 tedy balíme, nakládáme, žhavíme Filcku a jedem. Držet volant a plyn. Na záchod. Najíst. Napít. Horko. Furt dokola, 10 hodin. Nuda.
Konečně jsme na místě, u Martina a Mirky, před apartmány na chorvatském ostrově Vir. Jako rozšíření ubytovací kapacity slouží karavan před nimi. Zarezervovali jsme si spaní aspoň v něm, když už jsme nemohli jet vlastním obytňákem (jeho stavba ještě chvíli potrvá).
První den ve vodě
Druhý den po příjezdu, v neděli, nás Čárys bere člunem na otevřenou vodu. Je vítr, vlny, háže to s námi. Špatně nám ale není. Přemýšlím, jak nám to půjde.
Na kurzech v bazénu jsme se správnou technikou nedostali ani do osmi metrů. Spíš tak do čtyřech. Nešlo nám vyrovnávat tlak ve středouší, a to vás dál nepustí. Ani nechcete, bolelo by to. Kdo se někdy zkusil potopit aspoň do dvou tří metrů, ví. Cítil jsem ale, že tady v Chorvatsku se to musí zlomit.
Přijíždíme na místo, kotvíme, spouštíme bojku, a jdem na to. První ponory jdou nad očekávání dobře, až na techniku netechniku. Do 10 metrů jsme se ale dostali i hlavou dolů, uši jely, super! Na bojce trávíme asi hodinu. Pak balíme, a jedem zpět na “základnu”.
Při návratu ke břehu to s námi háže ještě víc. Dehydratace ze slané vody dělá své, přemýšlím, že nakrmím ryby. Ale ustál jsem to. “Potkalo vás to nejhorší počasí, horší už to nebude”, říká Čárys, který se večer pochlubí, že krom toho, že se se při cestě na kotviště poblil, taky vypadl ze člunu. (více z prvního dne)
Skills session oficiálně začíná
Postupně se sjíždí další a další účastníci kurzu. Pokec, posezení u grilu, a zítra jdeme na to.
Program na následující dny byl jasný. Ráno jóga a statické zádrže dechu, odpoledne hloubky a trocha posilování. Sem tam kratší běh. Večer trocha teorie a hlavně videokoučink, zpětná vazba k technice kopu, pozici hlavy,a spousta času na dotazy. Každý večer posezení s vínem a grilem.
Statická zádrž dechu – nebo statická apnea, zkráceně STA. Nadechnete se, a v klidu, bez pohybu splýváte na hladině, hlavou dolů.
Ranní rozcvička
Lenka při statice
… a jedem na hloubky!
Pod vodu, nahoru, poslechnout komentář k technice a rady pro zlepšení, na bojku, rozdýchat a znovu. A znovu a pořád dokola, končíme až se na to bude dát koukat. :)
Vynoření. Nahoře na bójce čekají další freediveři na svůj ponor
Moje oblíbená fotka ze skills session. Při výstupu z tuším 17 metrů.
Každý den jsme se posouvali kousek dál. Pár vteřin nedýchání navíc ve statice, metr dva k hloubce. Technika se lepšila, už to vypadalo použitelněji, tělo poslouchalo, pohyby byly koordinovanější. Šlo to celkem dobře.
Poslední den byla na programu menší soutěž. Večer předem nahlásit čas ve statice, nahlásit hloubku. Na statiku hlásím 4 minuty, Lenka 3. Na hloubku 20 metrů, Lenka 15. Ani jedno jsem nikdy předtím nedal, ale chtěl jsem to zkusit. Zítra se ukáže, jak to půjde.
No, dali jsme to oba. Já si svůj rekord ve statice prodloužil na 4:18, Lenka lehce pod tři a půl minuty.
Do dvaceti metrů jsem se dostal. Trochu nadoraz, ale dostal. Někde v devatenácti byl totiž bubák. Skokové ochlazení o několik stupňů znamenalo menší psychický šok, s ním související znamená podvědomé zatažení svalů dýchacího ústrojí, a rázem nejde vyrovnávat tlak ve středouší.
Ze šesti lidí jsem skončil třetí a vyhrál pišingr a víno.
Teď nás čeká poslední večer v rámci kurzu, poslední večer u grilu. Ráno větší část studentů odjíždí, zbytek pak během dne.
My s Lenkou zůstáváme další dva dny. Nezahálíme, program se moc nezměnil. Jen Mirka odjela, a jsme tu sami s Čárysem. Ráno jóga, pak člunem na hloubky. S Lenkou si užíváme poslední dva dny u moře, a doléhá na nás únava po intenzivním týdnu. Pořádně se vyspat, a ráno nás čeká cesta na Slovensko. Ač neradi, odjíždíme.
Video ze skills session:
Ve freedivingu jsme oba úplně na začátku, a to je na tom to pěkný. Je kam se posouvat, a zatím to jde celkem rychle. Čeká nás ještě spousta bazénů, spousta hodin nedýchání, a jakmile dostavíme obytňák, tak i spousta nových zážitků na lomech i oceánech a bitva s bubáky všech vod.
Děkujem Marťasovi a Mirce, že s námi měli v zoufalých začátcích, hlavně při bazénových kurzech, dost trpělivosti, a že jsme díky nim mohli objevit tuhle nádhernou zálibu.
Marťas s psaním článků z kurzu taky nezahálel, kdo si chcete přečíst víc, tady to je:
Zaujal vás freediving? Začít s ním může každý. Sportovec, povaleč, tlustej, hubenej, je to fuk. Stačí udělat ten první krok, přihlásit se k někomu, kdo vám v začátku předá své zkušenosti. Buď na kurz k Čárysovi nebo jinam.
Jak se staví nástavba (box) na expediční obytný náklaďák? Co vše je potřeba řešit? Na to se podíváme v článku a obsáhlém videu plném detailů ze stavby.
Omnia je řešením pro všechny, kdo si na cestách obytným autem nebo karavanem nechtějí odpírat pečení, ale nemají k dispozici běžnou troubu. S Omnií se totiž dá péct na plynových i jiných vařičích, takže je na cesty ideální. Pojďte se ve videu mrknout jak to funguje, a rovnou si upečeme bábovku :)
Expedičních náklaďáků v ČR moc nemáme, a proto jsme rádi, že jsme si mohli natočit tohle povedené EuroCargo. Pojďte se podívat jak je vybavené a jak to uvnitř takového auta vypadá.